Těší nás, že se lidé
z naší městské části čím dále více zajímají o klimatické změny a jejich
dopad na život obyvatel. Lidé jsou často bezradní a předpokládají, že změny má
řešit odbor životního prostředí. Pravdou je, že se dopadem klimatických změn
zabýváme při své práci téměř denně. Jedná se o výkyvy teplot, přívalové deště, extrémní sucho, prudké bouře, silné
vichřice, holomrazy. Zatímco dříve se takové jevy vyskytovaly ojediněle, dnes
jejich četnost narůstá a stávají se takřka standardem. V minulosti
převládal názor, že je hlavní příčinou změny klimatu s největší
pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v
důsledku lidské činnosti a nadměrného zvyšování emisí skleníkových plynů. Tento
názor sdílí celý svět již od 80. let minulého století.
Dnes je podporován i názor, že klimatické
změny způsobuje charakteristika krajiny a její zadržování vody. Za střídání
dešťů a sucha může známý koloběh vody. Ten však není jen jeden, ale je jich
mnoho na lokální úrovni, tzv. malé vodní cykly. Voda se vypařuje z malých
vodních ploch, z listů stromů a jiných rostlin, z půdy. Čím je
krajina více strukturovaná, tím větší je její podpora malých vodních cyklů.
Voda se vypařuje prostřednictvím vegetace, vytváří lokální vlhkost, která
kondenzuje téměř na místě, vznikají mraky, ze kterých prší častější drobné
deště. Ty se opět vsakují do členité krajiny. Malý vodní cyklus podporuje členitá
krajina s druhovou rozmanitostí, kde převažují vzrostlé stromy
s velkou listovou plochou, krajina kde nechybí rybníky, mokřady a vodní
toky. Menší louky a pole se střídají s remízky a lesy.
Opakem je málo členitá krajina, která
podporuje tzv. velký vodní cyklus, kdy dochází k výměně vody mezi pevninou
a oceánem. Představuje přesun velkého množství vody odpařené z oceánu,
donesené na pevninu a spadlé v podobě přívalového deště. Velký vodní
cyklus podporuje krajina s rozsáhlými zpevněnými plochami, ze kterých se voda
rychle odpaří nebo je odvedena rovnou do kanalizace. Rozlehlé monokulturní lány
mají také vysoký stupeň odparu. V této krajině je voda zadržena do obřích
vodních nádrží a lesy jsou zastoupeny v menší míře. Malé vodní cykly i
velký vodní cyklus mají být v přírodě v rovnováze. Pak se pravidelně
střídá hezké počasí s deštěm, v zimě padá sníh a teplotní výkyvy
nejsou tolik patrné, což také eliminuje vznik větrných bouří.
Žijeme ve městě, takže si klademe otázku,
jak můžeme my sami ovlivnit klima. Vzhledem k tomu, že evidentně převažuje
velký vodní cyklus, je třeba posílit ten malý. Klimatické změny, které se
projevují dnes, jsou výsledkem lidské činnosti za mnoho desetiletí. Vlny veder
mají za následek zdravotní komplikace lidí, zvířat i rostlin. Rostliny snadněji
podléhají požárům a invazím škůdců.
Ztrácejí obranyschopnost, a pokud neuschnou vlivem sucha, zničí je
mikroorganizmy. Choroby a škůdci často přicházejí z teplejších oblastí
země a naše rostliny na ně nejsou připravené. Je těžké vše napravit během
několika let.
Po celé ČR se představitelé měst vyjadřují
ke změnám klimatu a přijímají různé strategie. Jsou to však opatření známá a
praktikovaná již odpradávna. Ve strategiích přijatých na změny klimatu je pro
urbanizovaný prostor doporučen rozvoj městské zeleně, hospodaření se srážkovými
vodami nebo instalace zelených střech. Na podporu těchto myšlenek vznikají dotační
programy.
Význam městské zeleně však chápal dobře již
sám Karel IV, když stavěl Nové město pražské. Domy se zde pravidelně střídaly
s velkými zahradami, které po stoletích již dávno vzaly za své. Město potřebuje
domy. Zahrady jsou příliš velký luxus na drahých pozemcích. V Praze 13
máme zatím štěstí. Naše městská část se proměnila ze zemědělské krajiny teprve
nedávno. Je stále hojná na zelené plochy.
Hlavním úkolem je udržet vodu
v urbanizované krajině. Na tento úkol velice dobře reagovali již
architekti, kteří naše sídliště navrhovali ještě v dobách, kdy takové
výkyvy počasí zdaleka nebyly běžné. Díky tomu navrhli členitý systém sídelní
zeleně, kde jsou zastoupeny travnaté plochy, keřové skupiny, stromy a vodní
plochy. Největším přínosem architektonického řešení byla realizace tzv. zelené
páteře MČ Prahy 13, která se rozkládá v okolí Prokopského potoka. Zde byla
navržena soustava retenčních nádrží, zadržujících vodu v městské krajině,
ochlazujících vzduch, bohatých na vodní faunu i flóru a lákajících k odpočinku.
Retenční nádrže zadržují vodu ze zpevněných ploch díky důmyslnému systému
oddělené dešťové kanalizace. Máme zde Údolí Motolského potoka, Centrální park,
Panskou zahradu, Prokopské a Dalejské údolí. V těchto lokalitách nechybí
vodní plochy, které střídají remízky a louky. To přesně odpovídá podpoře malého
vodního cyklu. Odbor životního prostředí se o tyto plochy několik desetiletí stará
společně s MHMP a s dalšími subjekty. Sídliště je koncipováno tak, že domy
střídají sídlištní vnitrobloky, kde je také množství zeleně. Doufejme, že i do
budoucna budou tyto plochy nezastavitelné.
Pokud budeme hovořit o konkrétních opatřeních
zmírňujících klimatické změny a podporujících malé vodní cykly, tak je to
dlouhodobě nastavená koncepce péče o veřejnou zeleň v MČ Praha 13. Stromy
jsou vybírány a vysazovány s ohledem na městské prostředí. Ve výběru
nefiguruje jenom faktor sucha. Jedná se o soubor nepříznivých vlivů, jako je
nekvalitní zem – navážka, psí moč, zasolení z údržby komunikací,
vandalizmus aj. Z mnohaletých zkušeností českých i zahraničních zahradníků
vzešel soubor druhů a kultivarů dřevin, které jsou do města vhodnější než jiné.
Přesto je potřeba zejména v prvních letech provádět povýsadbovou péči o
stromy. Počet zálivek je nutné přizpůsobit klimatickým a půdním podmínkám.
Starší stromy však před suchem nelze zachránit, potřebují vedle půdní vlhkosti
i vlhkost vzdušnou. Přičteme-li ještě špatné půdní podmínky a choroby, máme
všechny důvody ke krátkověkosti. V posledních suchých letech odešlo mnoho
vzrostlých stromů a keřů. Jak již bylo
řečeno, plochy zeleně, rozdělené keři a stromy, mají větší schopnost vázat vodu
v krajině. Proto jsou vysazovány skupiny dřevin, které rozlehlé plochy trávníků
rozdělují na menší úseky. Zájem je také o travnaté plochy. Někdo
si myslí, že by se mělo sekat častěji, někdo by preferoval méně často sečené louky.
Kvalitní nízko sečené trávníky nelze ve městě bez intenzivní zálivky a
chemického odplevelování udržet. Velké travnaté na nízko vysekané monokulturní
plochy nepomáhají zadržovat vodu v krajině a nelze je také udržet zelené.
Trávníky bez zálivky jsou v létě spálené od slunce.
Řešením se nabízí polykulturní trávníky, kde se mimo
trávy vyskytují i různé nízké bylinky (pampelišky, jetel, jitrocel, vojtěška, mochna,
rozrazil, sedmikrásky). Nejsou nízko
sekány a dokáží déle odolávat suchu. V režimu lučních porostů
pečujeme o trávníky v Údolí Motolského potoka. Seč je prováděna
mozaikovitě. Tzv. sídlištní trávník je směsí travin a dvouděložných bylin. Nelze
však hovořit o louce. Seče max. 2x do roka by opravdu nestačily. Sídliště se
vždy sekalo 5 – 6x do roka.
Práce jsou
zadávány s ohledem na klimatické podmínky a kontrolují je kompetentní
pracovníci. Na jaře v období častějších dešťů byly v minulosti seče hustší
a v létě v období sucha se sekalo méně často. První seč byla datována
do 2. poloviny dubna. V roce 2019 byla díky vleklému suchu první seč
posunuta na květen až po dešti. Další seče se budeme snažit termínovat dle
vývoje počasí a je možné, že budou v letošním roce pouze 4. Méně sečí však
není vhodné i z důvodu hygienických (alergeny, psí exkrementy). Závěrem
lze tedy říci, že naše městská část podporuje malý vodní cyklus, ale asi
nedokážeme přesně odhadnout, jaký vývoj klimatu nás do budoucna čeká.
Doufejme
společně, že se naše svěže zelená zem nezmění ve vyprahlou krajinu, jakou známe
ze středomoří.
